Moje jazyková prehistorie
Jmenuju se Věra Rádyová, mám ráda jazyky a ráda je učím. Sama jsem se jich v životě učila dost, ale naučila jsem se hlavně francouzsky. Začala to moje maminka, která razila teorii, že žít se dá jen v Ženevě a že mladá dáma, tedy já, má dělat tenis, balet a francouzštinu, aby zvýšila šanci se tam dostat.
Tanci a flétně jsem se věnovala odmalinka kvůli propadlému hrudníku, lekce tenisu jsem brala o prázdninách a když mě přijali do 3. třídy na jazykovou základní školu, volba byla jasná. Proč o tom ale tady píšu… Nad spolužáky jsem v ní dost vynikala a to jedině díky maminčině péči.
Zatímco tatínkova finština ve mě probudila zálibu v „exotických“ jazycích a v lingvistice, máma mi cestou do školy servírovala nejen násobilku a hlavní města, ale taky francouzská nepravidelná slovesa a jiné delikatesy. Tenhle trénink byl přesně to, co ostatním dětem chybělo.
Od dětství taky hraju na flétnu a na klavír. Stejně jako tanec nebo sport v člověku hudba pěstuje smysl pro detail a vytrvalost. Tyhle dvě dovednosti považuju za důležité při studiu jazyků. Talent je skvělý, ale k cíli vás dovede systematická práce a píle. Cizí jazyky potřebujeme dneska skoro všichni, i ti, kdo na ně tzv. nemají talent. Jsem ale přesvědčená, že na rozdíl od umění se jazyk lze naučit především tehdy, když máte motivaci, pevnou vůli a otevřenou mysl.
Jsem tady pro vás. Pomůžu vám pochopit, jak funguje francouzština nebo čeština. To ale pro komunikaci nestačí. Proto vám budu trpělivou sparing partnerkou povedu vás, vysvětlím neznámé a budu s vámi trénovat, opakovat a zdokonalovat všechno, v čem si nejste zatím jistí. A spolu to zvládneme.
Francouzština, čeština a další…
Protože nerada opouštím rozpracované věci, francouzština mi tak nějak vydržela a přes silnou touhu stát se flétnistkou a posléze antropoložkou, mě od dob studií živí taky. Ano, chápete dobře, nejsem vystudovaná jazykářka ani učitelka. Zato jsem poznala jazyků více a studovala je v obecnější rovině, z toho celý rok ve francouzštině na pařížském Institutu orientálních jazyků a kultur. Můj životopis najdete tady.
S francouzštinou žiju už přes dvacet let. Doma i v práci. Učila jsem a dodnes učím v jazykovkách zvučných jmen ve firemních i veřejnostních kurzech, skupiny i jednotlivce. Díky, ano díky, covidu dokonce online. Nemám ráda frázi, že všechno špatné je k něčemu dobré, ale přechod na online výuku ze dne na den mi otevřel netušené obzory.
A co čeština? Učit jsem ji začala vlastně náhodou, když to v jazykovce potřebovali. Občas se objevil student, který preferoval jako dorozumívací jazyk francouzštinu. A byla jsem zřejmě jedna z těch odvážných a už dost metodicky vyškolených lektorů a lektorek, která si na to troufla. Velice mi pomáhají učebnice s propracovanou metodikou a pedagogickou podporou. Je krásné předávat svůj vlastní jazyk cizincům, i když neznáte všechny zákruty jeho vývoje. Ty totiž skoro nikoho z vás nezajímají. Vy, moji studenti, se v jazycích nechcete vrtat, ale komunikovat jimi. A když se někteří z vás vrtat chtějí, obdivuju vás tím víc a jdu do toho s vámi.
Když se vám rozsvítí…
Nehraju si na vševědoucí učitelku. Nechci jí být. Chci vás, své žáky, doprovázet při objevování mechanismů jazyka. Chci vám pomáhat tyhle mechanismy a struktury automatizovat, stejně jako to dělala moje máma. Tak abyste je dostali pod kůži, nemuseli o nich pořád znova přemýšlet a mohli na nich dál stavět. A mluvit. Mluvit tak, aby vám bylo rozumět a vás to motivovalo k dalším pokrokům. Nejvíc při učení miluju okamžiky, kdy mým studentům zasvítí oči a oni najednou chápou. Nebo když mi řeknou, že byli třeba u doktora a opravdu se s ním domluvili!
Píšu tady dost o automatizaci struktur. Zní to strašidelně, ale dril asi ještě hůř. Není dneska v módě zabývat se detaily a být perfekcionistou prý škodí. Ani po vás nechci, abyste se jím stali. Ale… asi jste už slyšeli a sami si na něčem zkusili, že opakování je matka moudrosti. Tak to je ten dril, ta automatizace. Bez lehkého namáhání paměti a mluvidel to zkrátka nepůjde. Pochopit pravidla je jedna věc, ale uvést je do praxe chce opakování. Jako ve sportu nebo v hudbě. Já to znám moc dobře z flétny a klavíru, z tancování i z těch prázdninových tréninků na tenise. A vy určitě taky, i když možná z jiných aktivit.
Takže pokud jste bohémové a vizionáři, poprosím vás, aby zkusili vnímat detaily a akceptovali, že mají svou funkci. Jste-li puntičkáři, pokusím se vás přimět k tomu, abyste se přes tu haldu detailů přenesli, tolik se jimi netrápili a šli do akce. Mluvit se naučite jen tak, že mluvit začnete.
